nechci se do tebe zamilovat. protože mám strach. a tak to neudělám, i když bych vlastně v koutku duše chtěla. jenže, co když už se to stalo? zatímco jsem spala a nedávala si pozor? co když jsi proklouzl mezerou mezi zuby? co když jsi vstoupil trhlinou v podšívce? co když jsi tu byl celou dobu […]
Read More..do sametových stránek mechu. Napočítej všechny pihy na mém levém rameni. Až to bude, lehce kývni, dej mi drobné znamení. Otočím se k tobě nahá, moje tichá marná snaha, třeba mě dnes zahlédneš. Voníš probuzením a něhou. Neznáme se a přesto mi chybíš. Stesk po tobě se mi lepí na tělo jako šaty v horkém […]
Read More..V kraji stránky napiš krátce, byl jsem a jsem tichý zrádce. V kraji stránky maluj kruhy nekonečné šedé duhy. V kraji stránky škubni rázně, bez hanby a bez své bázně. V kraji stránky kresli tahy naší marné dlouhé snahy, že jsme si jen roky lhali. Na obálku napiš tučně, jak to umíš, stroze, stručně: Prázdno
Read More..Když kráčí do ticha, do krajů minulých, tvá růže z Jericha, uvadá v peřejích. Když kráčí do stínů, do krajin vzpomínek, tvé šaty z leknínů, pohltí plamínek. Plamínek smutku, plamínek strachu. Myslíš, že je to strach z jeho ztráty. Ale je to strach ze ztráty tvé představy o tom, kým jsi mohla být s ním.
Read More..Barvou temných pomněnek, hřmotem tichých domněnek vykreslím po tvářích šmouhy plné mojí ryzí touhy. Abys věděl, kam mě líbat.
Read More..Vklíněná do peří bolesti nevěřím. O pár let později neztrácím naději, že se to nestalo.
Read More..Šálek plný dobrých zpráv, prý jsi živ a prý jsi zdráv. Prý jsi došel k prozření, po pár houbách pozřených. Že teď žádáš smíření? To na věci nic nemění. Šálek plný dobrých zpráv. Chvástáš se tu bez obav, dobrý původ, dobrý mrav. (Asi jako stádo krav, nebo motýl smrtihlav.)
Read More..Komedie v mojí duši kovadlinou temně buší. Směje se a laškuje, i když mě to zraňuje. “Vždyť se ti to přeci líbí!” Klid a lásku věrně slíbí, a chlupatou prackou pohladí mě fackou. Rozšklebil se po ní otvor. Byl jsi můj muž, teď jsi netvor.
Read More..Jako stuhy černých mraků, jako dvorek starých vraků, tak se cítí moje duše. Tichá, plná. Plná prázdnoty.
Read More..Dopsala odstavec a neslyšně si odfrkla. Opřela se nahými zády o ledový radiátor a pevně sevřela víčka. Vyjádření vlastního já je hlavní potřebou lidské přirozenosti, proto píše. I když to někdy bolí, i když to často nedává smysl. Když Petr vstoupil do místnosti, trhla sebou. Neslyšela ho přijít. Myšlenky jí bubnovaly do spánků tak hlasitě, […]
Read More..