Když kráčí do ticha, do krajů minulých, tvá růže z Jericha, uvadá v peřejích. Když kráčí do stínů, do krajin vzpomínek, tvé šaty z leknínů, pohltí plamínek. Plamínek smutku, plamínek strachu. Myslíš, že je to strach z jeho ztráty. Ale je to strach ze ztráty tvé představy o tom, kým jsi mohla být s ním.
Read More..Barvou temných pomněnek, hřmotem tichých domněnek vykreslím po tvářích šmouhy plné mojí ryzí touhy. Abys věděl, kam mě líbat.
Read More..Vklíněná do peří bolesti nevěřím. O pár let později neztrácím naději, že se to nestalo.
Read More..Šálek plný dobrých zpráv, prý jsi živ a prý jsi zdráv. Prý jsi došel k prozření, po pár houbách pozřených. Že teď žádáš smíření? To na věci nic nemění. Šálek plný dobrých zpráv. Chvástáš se tu bez obav, dobrý původ, dobrý mrav. (Asi jako stádo krav, nebo motýl smrtihlav.)
Read More..Komedie v mojí duši kovadlinou temně buší. Směje se a laškuje, i když mě to zraňuje. “Vždyť se ti to přeci líbí!” Klid a lásku věrně slíbí, a chlupatou prackou pohladí mě fackou. Rozšklebil se po ní otvor. Byl jsi můj muž, teď jsi netvor.
Read More..Jako stuhy černých mraků, jako dvorek starých vraků, tak se cítí moje duše. Tichá, plná. Plná prázdnoty.
Read More..Dopsala odstavec a neslyšně si odfrkla. Opřela se nahými zády o ledový radiátor a pevně sevřela víčka. Vyjádření vlastního já je hlavní potřebou lidské přirozenosti, proto píše. I když to někdy bolí, i když to často nedává smysl. Když Petr vstoupil do místnosti, trhla sebou. Neslyšela ho přijít. Myšlenky jí bubnovaly do spánků tak hlasitě, […]
Read More..Převalila se a zabalila hlavu do peřiny. Odmítá se smířit s novým dnem. Ještě si nestihla odprožít ten včerejší a už se na ní valí další. Neochotně vstala, zapnula kávovar, který ji rozčiluje a přesto jej má ráda. Hrnek se pomalu plní ranním objetím. Ten moment. Ten, před prvním douškem, kdy dychtivě nasaje vůni kafe, […]
Read More..Mraky se šourají po obloze jako tichá monstra, která mají každou chvíli s křikem spustit krupobití. Město se vyšňořilo a z každé fasády se na ni blyští cizí obličeje s výrazem vševědoucnosti. “To je ona, ta co se topí v řece vzpomínek a potoce pochyb”, šeptají němé okenice. “To je ona!”, tiše opakují špalety zpoza […]
Read More..Přivoním ke střídce chleba a křupavou kůrku rozlomím vedví. Třetí hrnek kafe tiše stojí na stole a oči mi těkají po displeji iPadu. Ráno jsem dočetla knihu a načala novou. Chybí mi text. Chybí mi čtení, chybí mi psaní. A tak jsem si uvařila kafe, opřela nahá předloktí o studenou desku stolu a začala se […]
Read More..