Do rozeklaných hor tě poslali.

Na cestu svítilnu, šat, ba ani boty ti nedali.

Nahé tělo trny roztrhaly.

Husté vlasy větvě rozcuchaly.

Aby to nebolelo, bosé nohy do šupin obulas.

Aby to nebolelo, nahé tělo do jizev obléklas.

Aby to nestudilo, dlouhými vlasy se zakrýváš.

Aby to nestudilo, na nic nevzpomínáš.

Přešla jsi kopce, hory i pohoří.

Brodilas potoky, přežila na moři.

Odešla jsi.

Přišla jsi.

Ledová chodidla obulas do kůže.

V noci jsi nespala, třeba to pomůže.

Promrzlá zápěstí obalíš do peří.

V zrcadle sklopíš zrak, zaváháš u dveří.

Už nemusíš utíkat, tak zastav na chvíli.

V úprku život tvůj tak rychle pomíjí.

Za každou vzpomínku korálek navleč.

Jizvy si obejmi, teple se obleč.

Za každou vzpomínku pevně sevři pěsti.

Ostatně v neštěstí měla jsi štěstí.

Za každou vzpomínku na pramen vlasů navléknu korálek.

Ustřihnu. Svážu jej. Pošlu ho do dálek.

Do dlaní naberu zrníčka vzpomínek.

Za každou vzpomínku droboučký kamínek.

Až budou korálky jak perly na šňůře,

nadechnu, vydechnu, ono to pomůže.

Až bude z kamínků hradba jak pevná zeď.

Zeptám se, oddychnu, dostanu odpověď.

Za každou vzpomínku utrhnu stvol.

Upletu věneček, pryč bude bol.

Na řasách vzpomínky jak rosa třpytí se.

Srdce mé bolavé zbytečně stydí se.

Mezi rty vzpomínky ve verši strnuly.

Však hradby v srdci mém hřmotně se pohnuly.