Vprostřed černé louky bílý květ.

V temnotách našla jsem útěchu,

ve smrti svět.

Bojím se probudit, nedýchám, však otvírám oči.

Bojím se, přeju si. Ať můj svět skončí.

Nemám strach ze smrti, nemám strach z bolesti.

Bojím se života, bojím se radosti.

A tak mám sen. V něm černá rakev, lesklá a pevná.

V ní bílé přikrývky, má útlá stehna.

Tělo je strnulé, má bledá tvář.

V srdci co netluče má tichá zář.

Daruji tělo, oči i dech.

Vyměním je za klid a rakev, v ní hebký bílý mech.

Už nemusím dýchat, otevřít oči.

Můj nový svět začíná, tvůj starý končí.

V mém novém světě nejsi ty

a proto ani strach.

V mém novém světě nejsi ty,

můj chladnokrevný vrah.