Když kráčí do ticha,

do krajů minulých,

tvá růže z Jericha,

uvadá v peřejích.

Když kráčí do stínů,

do krajin vzpomínek,

tvé šaty z leknínů,

pohltí plamínek.

Plamínek smutku, plamínek strachu. Myslíš, že je to strach z jeho ztráty. Ale je to strach ze ztráty tvé představy o tom, kým jsi mohla být s ním.